ZŠ Byšice přichází s prosbou o pomoc - projekt zmizelí sousedé

Děti poznávají přes historii své obce a školy „velké dějiny“. Nepoznávají však pasivně, na cestu za poznáním se vydávají samy – zpracovávají téma dosud neprobádáné. Studují písemné prameny, navštěvují místa s ním spojená, pořizují fotodokumentaci, hovoří s pamětníky. Výsledkem je práce doplňující obraz historie obce, v níž bydlí. A nejen obce, ale také školy, neboť děti pátrají po osudech dětí židovského původu, které postihly nacistické rasové zákony a v převážné většině zahynuly ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, přičemž kdysi navštěvovaly jejich školu. Nejedná se však jen o poznání minulosti. Zpracování tématu přináší spoustu otázek, z nichž nejzásadnější je, „jak se to mohlo stát“. Cílem je vést děti k takovému jednání, v němž určující bude lidskost a tolerance – k člověku jiného vyznání, rasy.

Z těchto všech důvodů jsem se rozhodla žákům 8. a 9. ročníku nabídnout účast v projektu. Přihlásilo se jich 30. Scházíme se v našem volném čase. Nevím, zda všichni vydrží. Jejich dosavadní přístup mne však těší, neboť je pro mne důkazem, že i dnešní děti mohou mít zájem o témata závažnější, než se nám může mnohdy z jejich chování zdát, že nejsou lhostejné k tomu, co se kolem nich děje.

 

Mgr. Renata Špačková, vyučující českého jazyka a dějepisu

 

Výzva k veřejnosti

 

My, kluci a holky nejvyšších ročníků ZŠ Byšice, bychom vám rádi dali vědět, že jsme se dali dohromady v hojném počtu k účasti v projektu Zmizelí sousedé. Pocta dětským obětem holocaustu. Proč? Zajímají nás osudy židovského obyvatelstva a hlavně židovských dětí za druhé světové války. Zaujal nás také životní příběh Nicolase Wintona, který obětoval své pohodlí pro záchranu 669 židovských dětí. Chceme znát, co se dříve dělo, co prožívali naši vrstevníci před 70 lety. Mnohé již víme, ale chceme poznat, co se odehrávalo v místě, kde žijeme. Projekt nám také otevírá možnost cestovat, a tak poznávat. Láďu P. přivedly k účasti na projektu osudy vlastní rodiny – děda byl vězněm terezínského ghetta.

Co potřebujeme od vás, čtenářů? Řadu věcí můžeme zjistit sami – v literatuře či v archivech, ale nezastupitelnou roli hrají vzpomínky pamětníků, těch, kteří si pamatují na válečné události, a také spolužáků „našich dětí“. Kdo to je? Již jsme zjistili tyto děti židovského původu, které byly násilně odvlečeny do terezínského ghetta a dále poslány do Osvětimi, kde všechny zahynuly. Byli to: Felix Wertheimer z Byšic (čp. 266, areál firmy Graf, kde byl jeho otec ředitelem), Olga Mehlová z Byšic (čp. 246), Josef Steindler a jeho sestra Anna z Čečelic (čp. 113), Emil Sladkus z Krp (čp. 25) a Hana Hermannová, která bydlela v Byšicích u V. Košeráka (čp. 21).

Prosíme proto všechny, kteří by nám mohli poskytnout jakoukoli informaci o nich (znali jste je, hráli jste si s nimi, prožívali společná dobrodružství, společná školní „příkoří“ atd.) nebo fotografii (např. školní či z akcí pořádaných v obci), ozvěte se nám. Vydáme se za vámi (nebo vy za námi? – scházíme se téměř každý čtvrtek od 14 do 15 hod. v naší škole), abychom vše zaznamenali, zdokumentovali.

Výsledky naší práce by měly být prezentovány na výstavě v Byšicích a zároveň by se měly stát součástí výstavy Židovského muzea v Praze, která putuje nejen po celé České republice, ale i v zahraničí (projekt byl v roce 2008 oceněn Zlatou hvězdou Evropské komise za aktivní evropské občanství). Měl by také být vydán materiál, který shrne výsledky naší práce a bude distribuován ŽM v Praze.

Chceme touto formou informovat o tom, co se zde dříve dělo, chceme též přispět k tomu, aby se lidé slušně chovali.

Za vaši pomoc a ochotu děkujeme

 

byšičtí účastníci projektu
s mluvčími: Barčou Mikešovou, Petrou Manželovou a Milošem Ladrou

 

Kam se obracet?

Základní škola Byšice, Komenského 200, 277 32 Byšice

Tel.: 315 696 219

Mail: renataspackova@seznam.cz

 

www.zmizeli-sousede.cz