Historie železniční tratě v Kropáčově Vrutici
Hlavní stránka / A to víte, že...? / Historie železniční tratě v Kropáčově Vrutici
19.1.2008
Dne 15. října 1865 byla zahájena doprava na tzv. dráze Turnovsko-kralupsko-pražské, čímž bylo dosaženo spojení Prahy s Libercem přes Kralupy n/Vlt. a Neratovice. Roku 1872 byla otevřena trať Praha - Neratovice, a tím toto spojení bylo zkráceno. Dráha Turnovsko-kralupsko-pražská byla roku 1882 spojena s c. k. společností České severní dráhy a zůstala tak až do zestátnění 1. ledna 1908.
V ten den, co poprvé projel novou stanicí Vrutice první vlak s ověnčenou lokomotivou zvanou „Ernst" k poctě Arnošta hraběte z Valdštejna a Vamberka, člena správní rady a majitele mnoha akcií Turnovsko-kralupsko-pražské železnice, se shromáždilo na stanici Vrutice množství lidu a mnozí použili vlídného pozvání a zadarmo se svezli do Turnova. Otevření železnice bylo velkou a významnou událostí pro celý náš kraj. Dráha oživila kraj, umožnila rychlý styk s Prahou a měla vliv i na kulturní ruch venkova.
Se stavbou a hlavně s pozemky byly velké problémy, zvláště tam, kde majitelé panství či představitelé obcí odepřeli prodat pozemky na stavbu dráhy. Na tento čin doplatila mnohá místa v našem kraji, jako např. Nové Benátky byly odsouzeny na řadu let k živoření a cukrovary ve Starých Benátkách a Horkách musely stavět nákladné vlečky k trati. Ani ve Vrutici nebylo lépe. Trať z Košátek byla projektována přes Střížovice, ale v poloze nižší než je dnes. Měla přejít do vrutického údolí, nádraží mělo být v lesíku zvaném Hájek a dráha měla být projektována k Sušnu, Hřivnu a Chotětovu. Tehdejší správce vrutického panství Barella, který pocházel z Pruska, se postavil na odpor a zdůvodnil to tím, že by byl zničen pěkný lesík. Také nepovolil umístění stavební kanceláře ve vrutickém zámku. Projektanti se vyhnuli Vrutici a vedli trať pustým dolem k Chrásteckému dvoru. Jak uvádí kronika, ti kteří podněcovali proti železnici, byli formani a šenkýři zájezdních hospod, neboť se domnívali, že jim hrozí nebezpečí v konkurenci a v narušení jejich živností. Hlučné schůze formanů a šenkýřů proti stavbě dráhy nic nepomohly, nepomohlo ani tvrzení, že kouř z vlaků zničí lesy a úrodu podle trati. Skutečnost však byla taková, že zanikly pověstné štelvógny - dostavníky pro dopravu osob z Prahy do Mladé Boleslavi (cesta trvala 7 hodin i více). Stavba dráhy a blízkost nádraží vyvolaly stavbu cukrovaru ve Vrutici a zřízení vlečky do nového závodu. Pro místní obyvatele měla blízkost dráhy značný význam.
Kronikář Karel Sellner, který byl synem přednosty stanice v Byšicích, vzpomíná, že jezdilo denně 6 osobních vlaků a 4 nákladní. Osobní vlaky byly různé barvy a různé vnitřní úpravy podle tříd I. - IV. První třída byla obyčejně polovinou vozu druhé třídy, byla žlutá, jízdní lístky byly žluté. Druhá třída byla zelená, lístky zelené, třetí hnědá s lístky téže barvy a čtvrtá modrá s modrými lístky. Ve IV. třídě nebylo sedadel a oddělení, cestující museli stát nebo si sedli na podlahu, někdy na zavazadlo. Ve třetí a čtvrté třídě byla železná kamna k vytápění uhlím, druhá a první třída byly vytápěny horkou vodou, která v plechových, šroubovým uzávěrem opatřených plochých nádobách (flaškách) zabalených do silné houně, zahřívala nohy cestujících. Do každého vozu vedly několikeré dveře na bocích vozů. Průvodčí k prohlídce lístků chodil po tzv. „laufbretě" upevněném po délce vozu a přidržoval se železných tyčí pod okny. Vagóny byly osvětleny olejovými lampami. Průvodčí museli před vjezdem do stanice brzdit, aby vlak zastavil. Řada dalších problémů byla spojena s provozem na železnici.
Na trati bývaly strážní domky a ty musely být postaveny tak, aby strážný viděl na oba své sousedy, nebylo totiž zvonkových návěstí. Strážný třikrát po dvou úderech kladívkem na zvonek umístěný na střeše strážného domku ohlašoval, že vlak jede směrem od Prahy do Turnova nebo třikrát po třech úderech, že vlak jede ku Praze, bylo užíváno signálů optických i akustických. U každého domku byly dva stožáry nahoře spojené příčným břevnem (šibenice) a mezi nimi byly vytahovány do výše velké proutěné koše bíle a červeně natřené. Uprostřed kulovitého koše byl otvor a uvnitř visela olejová svítilna. Dva koše do výše oznamovaly příjezd vlaku směrem ku Praze, jeden koš směrem k Turnovu. Byla-li však mlha, vánice nebo hustý déšť, selhala optická návěstí a strážný (vechtr) vyšel z domku s dlouhou plechovou hlásnicí a návěstí odtroubil, ale i tak mohl pro-tivítr troubení „zanésti". V roce 1880 byly návěstní koše zrušeny.
Zajímavé události byly spojeny s naší železniční dráhou na samém jejím počátku. Jde o epizodu z války roku 1866 a o zničení železničního mostu v Neratovicích. Poněvadž Prusové rychle postupovali do nitra země, vydalo ředitelství Turnovsko-kralupské dráhy 28. června 1866 rozkaz, aby byly odvezeny stroje a vozy z této trati. Posledním vlakem měli odjet výkonní úředníci a vzít s sebou spisy, přístroje a pokladny. Kdo nemohl anebo nechtěl odjet, obdržel dovolenou, ale musel se vzdálit od trati tak, aby nemohl být nepřítelem donucen k výkonu služby. Jen kancelářský, traťový a dílenský personál měl zůstat na svých místech a střežit drážní majetek. Prusové obsadili Turnov již 26. 6. 1866. Dne 8. 7. nařídili úřednictvu dráhy Turnovsko-kralupské, aby se vrátilo do služby, sami se pak svými dobře vybavenými železničními oddíly snažili škody způsobené na železničním zařízení co nejrychleji opravit. Z Prahy, která byla již nepřítelem obsazena, byla zahájena 15. 7. 1866 doprava mezi Prahou a Kralupy a 24. 7. i na trati Turnovsko-kralupské dráhy. Prusové tím získali železniční spojení: Žitava - Liberec - Turnov - Kralupy - Praha - Brno - Vídeň. Velitel terezínské pevnosti generál Conrad dostal rozkaz přerušit činnost této trati. 27. 8. 1866 dal provést výpad části posádky a přes Mělník rakouské vojsko vyrazilo k Záboří, přešlo Labe u Štěpánského přívozu a obsadilo trať mezi Libiší a Byškovicemi. Jiný oddíl obsadil stanici Byšice. Jádro výpravy postoupilo k mostu v Neratovicích, odzbrojilo a zajalo pruské posádky v Červeném Mlýně a Tišicích. Ženisté vyhodili pak po tříhodinové práci jeden návodní pilíř mostu do povětří, železná konstrukce se prolomila a zřítila do Labe. Částečně byl odklizen i železniční svršek až ke stanici v Chlumíně (v Neratovicích nebylo tehdy nádraží). Při přestřelce Rakušané ztratili 1 muže, Prusové měli 26 mrtvých a raněných a 152 jich bylo zajato. I když se záměr zdařil, prakticky neměl vliv na dalším vývoji válečných operací pro brzké uzavření míru.
Text byl převzat z publikace Kropáčova Vrutice a okolí.
Sekce: A to víte, že...? | Tisk | Poslat článek známému